Oba prototypové stroje měly při výrobě navržen zajímavý hnědo-žlutý nátěr skříně (hnědá střecha a rám, žluté bočnice) s červenými pluhy a černo-červenými nárazníky. Žaluzie na obou bočnicích byly bíle. V průběhu výroby však došlo ke změně zbarvení prní lokomotvy, pro kterou byl vybrán nátěr v kombinaci višňově červené (střecha a horní část bočnice) a bílé barvy (vzhledem k tomu, že se nedochoval k tomuto barevnému provedení výkres, není zda jisté, zda šlo skutečně o barvu bílou, a ne šedou). Rám, podvozky a naftová nádrž byly tmavě šedé. Lokomotva T 478.1002 vyjela z výrobního závodu v nezvyklém hnědo-žlutém nátěru. Již v roce 1965 však byla kvůli prezentaci na strojírenském veletrhu v Brně opatřena novým lakem. Ten byl proveden v kombinaci modré a bílé s červenými doplňky. Tento atypický nátěr byl původně zamýšlen i pro pět strojů z ověřovací série, nakonec však všechny lokomotivy z ověřovací série dostaly nátěr po vzoru T 478.1001, ovšem v podstatně světlejším odstínu červené barvy (červeně rumělková). První část 1. série (T  478.1008 až T 478.1030) zůstala u světlé červené rumělky, ale na střeše a dolní části bočnic. Jejich horní část a boky a čela kabin byly sivě šedé, spodek šedočerný. Druhá část (T 478.1031 až T 478.1092 i později dodaná T 478.1009) už měly střechu strojovny a horní část bočnic višňově červenou, zatím co jejich dolní část a celé kabiny i se střechami byly sivě šedé. Lokomotivy 2. výrobní série (T 478.1093 až T 478.1170 a T 478.2001 až T 478.2052) již vycházely z tohoto barevného provedení, ale střechy kabin z praktických důvodu byly višňově červené. Lokomotivy 3. série (T 478.2053 až T 478.2082 a T 478. 1171 až T 478.1230), jejíž vizáž jemně podtrhl sivě šedý čelní okapový žlábek a celý podhled.