Alternativou ke dvěma prototypům dieselelektrických lokomotiv T 478.1 měla být dieselhydraulická verze jinak typově shodné traťové lokomotivy. Vývoj takového vozidla byl v podstatě započat už v polovině 50. let, ale všechny plány skončily zejména pro neúspěch ve vývoji vlastní hydraulické převodovky. Mezi tehdejší adepty se řadily německé stroje V 80, V 100, mluvilo se i o V 160, jejíž koncepce se nakonec stala alespoň vzorem pro řadu T 478.1 i 2. Licenci komusticikému Československu také nemohl poskytnou každý, a tak volba padla na Švédsko, jež díky firmě Svenska rotor maskiner A. B. disponovalo ucelenou řadou hydromechanických převodovek. Výrobně byla lokomotiva pod továrním číslem 6448 dokončena motáží licenční převodovky v posledním listopadovém týdnu roku 1965, a to pro různé technické potíže na převodovce i na přeplňovaném spalovacím mototu K 12 V 220 DR. Po ukončení zkoušek byla lokomotiva pronajata krátkodobě ve dnech 12. 7. až 1. 11. 1967 LD Praha-Vršovice, kde byla zkoušena na rychlíkových, osobních i nákladních výkonech ve směru Benešov u Prahy, Tábor a někdy až České Budějovice. Při té příležitosti vykonala teprve 17. 7. 1967 oficiální technicko-bezpečnostní zkoušku. Následně byla nasazena do turnusové skupiny T01 vedle lokomotiv T 478.1. Od srpna 1967 byl pro část těchto lokomotiv (T 478.1004, 005, 007 a T 478.2001) vytvořen náhradní turnus T08, kde sloužly za parní lokomotivy řady 475.1. Pro nespočet havárií a poruch jak na převodovce tak na motoru nebyla sériová výroba uskutečněna a lokomotiva byla přeznačena na T 478.4001. Číslo T 478.2 se použily na lokomotivy bez parního generátoru pro vozbu nákladních vlaků.